Galerie, downloady, témata, ... jednotlivých uživatelů

Moderátoři: martin_100, Globe, Chomuťák, BajlachVT, tatracyber

Odpovědět
Milan Černý
Příspěvky: 741
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Mildovo povídání. Život i silnice se kroutí.

Příspěvek

Tak tedy s ohledem na souhlas a přání některých z Vás si dovolím založit to ,, mé ,, vlákno. Pokusím se sem tedy dát ta mnou poskládaná písmenka s příběhy tak, jak je píše život a lidé , které na své cestě potkáváme.
Na začátek se pokusím sem umístit ty řádky, které vznikaly mým ťukáním do klávesnice a jež jsou rozprostřeny v sekci zážitků. A potom to mé malinké dílko.
Snad tedy pobaví, potěší a nebo pokud jen jednomu z nás dodají chuť do dalšího boje s životem budu rád. Milda.
MILDATRUCK
pon pro 29, 2014 10:33 pm

Milan Černý
Příspěvky: 741
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Příspěvek

kapitola první- Vše má svůj začátek.
Už když se člověk narodí tak u něj stojí sudičky a dají mu něco do vínku.Když jsem se narodil já ,byly tam také. Jedna říkala:,Bude citlivý a nebude podrazák",druhá si pomyslela,že to vypadá až moc dobře a proto pravila:,,Vodu tedy rád mít nebude", a třetí to honem zachraňovala:,,Nemusí mít rád vodu,narodil se uprostřed světadílu, nebude námořník, ale bude umět ovládat vše co má kola". A tak se i stalo. Onen chlapec byl citlivý. Už ve školce se líbal a zamilovával. I další se naplnilo.
Ano to byla slova druhé sudičky. Ve čtvrté třídě byl plavecký výcvik a tam se projevila sudba druhé sudičky.Každé ráno, kdy bylo plavání se mu dělalo špatně. A ačkoliv to byl chlapec,dostával ženské bolesti v žaludku a i v jiných částech těla to bylo ouvej. Trvalo nějaký čas,než i ti zkušení instruktoři plavání pochopili, že tohle je človíček,který se raději nechá probodnout, když se ho snažili pomocí tyčky dostat do bazénu, kde neucítí dno.Měl na to své fígle,když mu oddělaly ruce,použil zuby a usilovně se držel madla na okraji bazénu pomocí zaplombované trojky vlevo nahoře. Ta druhá sudička měla na 100 procent pravdu.Ptáte se :,,Jak dopadla ta třetí?"Měla své zkušenosti a tak i její věštba vyšla. A protože byla poslední tak se její slova vyplnila s obrovskou intenzitou. Ano už odmala jsem miloval vše co mělo kola.Jako malé miminko jsem byl nejšťastnější v okamžiku ve kterém jsem seděl na blatníku našeho Tudoru. Smál jsem se na celou pusu a na fotce z oné doby se poznávám jen podle toho štěstí v očích a mé roztažené huby od ucha k uchu. Pak přišla škola a zde vše opět vyplouvalo na povrch. Jak už bylo napsáno-vztah k vodě negativní. Vztah k slečnám školou povinným-totéž co ve školce,jen tu byl pokus o úplatek. To jsem jim totiž už nosil dárky a tak si získával jejich náklonnost. A pak kdo to ty ženy učí,že později jsou z nich potvůrky. No a auta se objevovala v každém výkresu a skoro vždy to byl náklaďák. Když se tak ohlédnu tak ta třetí sudička tomu tedy dala. Vždyť když jsme se učili slova hymny v hudební výchově a došlo na slova: nad tatrou sa blýská ,tak já ač vlastním hudební hluch zpíval jak karel Got. Ne ,ještě jsem nechápal pojem vlastenectví ,jak se domníváte. Ještě jsem byl malý a nepřísahal jsem věrnost vlasti a komu všemu se vlastně dále přísahalo. Bylo to jinak. Já si představoval jak jede tahač ,nejlépe Tatra 813 a na podvalníku má naložený bagr a na střeše blikají oranžové majáky. No ,nebyla to ona slova? Byla, v mé duši určitě ano. Ještě že učitelka nechtěla rozbor a vysvětlit co chtěl autor vyjádřit. Co by se s ní po mém vysvětlení asi stalo. Asi by nad ní blikal modrý maják sanitky. Když se dnes zeptáme svých potomků ,co chtějí dělat ,tak mnohý odpoví:,,Nevím." Divné? Ano nebo ne? Pro mne divné ,já už v druhé třídě věděl ,že chci řídit kamion. A tak zatímco většina chlapců snila o tom , že budou stát na stupačce popelářského vozu. A kdo bude tvrdit ,že ne ,tak mu nevěřte,kecá a sní o tom ještě dnes. Prostě byla jiná doba. Tak já chtěl sedět za volantem popelářské 706-tky.
Tak jak jsem nenáviděl hodiny plavání tak s opačnou polaritou ,ale stejné intenzity jsem miloval dopravní výchovu a hodiny strávené na dopravním hřišti. Dnes vím,že kdybych byl ministrem školství ,tak ZAMĚNÍM HODINY PLAVÁNÍ ZA HODINY DOPRAVNÍ VÝCHOVY. Ale ministrem už nebudu a tak plavat umí většina ,ale na silnicích je to co je. A tak ti, které bolí žaludek ,když jdou do autoškoly mohou klidně usínat,avšak to není nikdo z těchto stránek. Měl jsem rád prázdniny ,okamžiky ve kterých jsme se s bratrancem triumfovali v kouscích , kterými bychom ohromili nějakou dívku. Ano bylo to super. Byly to roky klukovských zrání. Ještě dnes nemohu zapomenout na ty okamžiky v nichž jsme se pro a kvůli dívkám navzájem vraždili. Myslím, že má babička si ještě dnes v nebi s někým na obláčku vypráví. Vypráví o tom , jak šla jednou z obchodu a u domu narazila na své dva vnuky. Ano tehdy jsem držel bratrance v kravatě a dusil ho. Babička to nemohla pochopit a byla vyděšena tím, že byl modrý. Ale mi od velkého volantu chápeme, že jsem tehdy musel bránit svou čest, když mi bratranec sebral tenisák při tom , když jsem hrál tenis se svou vysněnou dívkou. My odtud chápeme že o rok později jsem mu musel vrazit při jízdě na kole tu železnou tyč do předního kola, vždyť jinak by na rande, které si jiná slečna smluvila s námi dvěma, na stejný čas i místo, dojel dříve. A i babička asi tušila, že ho nesrazilo auto , jak jsme jí potom svorně tvrdili. Ale je tu ono ale. Mnohem větší stopu v mé paměti zanechaly okamžiky ve kterých mne táta vzal do kabiny náklaďáku. Nejdřív jsem sedával a motoru ve vejtřasce a později ležel na krytu trambusu .Ještě dnes si pamatuji jak jsem hltal přístrojovou desku ,sledoval každý pohyb ,když táta řadil, když točil volantem, aby těch 12 tun nasoukal do nějaké uličky, pamatuji si zvuk motorové brzdy,když jsme sjížděli klesání. Těšil jsem se na okamžiky ve kterých si mne vzal na sedadlo a já mohl řídit. Mnoho kluků v oné době o tom snilo , ale já byl vyvolený. Já to mohl opravdu zkusit,tohle byli mé okamžiky štěstí. Po škole jsem se vyučil elektromechanikem, což vypadalo ,že sudičky nebudou mít pravdu. Avšak já věděl a cítil, že mé srdce mne táhne k autům. A když vás srdce někam táhne tak tam i skončíte. Přešly roky a mně domů přišlo předvolání k odvodu. Ano za nás se chodilo na dva roky na vojnu. Taky jsem se tomu bránil jak to šlo. Ale ono se to nepovedlo a tak jsem šel. Zvítězili mužíci v zeleném a já byl schopen. Jenomže bohužel mne nezařadili k řidičům. A tak zatímco ostatní branci měli řidičák zadarmo ,tak já si ho na náklaďák zaplatil z rodinného rozpočtu. Na vojně člověk narazil na zelené mozky, avšak byli tam i profíci. Ne nemyslím generály a lvojáky. Myslím ty ,kteří měli rádi auta a techniku. Jedním z nich byl kapitán Žítek, který když jsem ho prosil,po jeho dotazu:,, K čemu jste zařazen,jaká je vaše odbornost?,, ,,Soudruhu kapitáne jsem zařazen ke spojařům ,ale chtěl bych k řidičům." Zaptal se: ,,Máte nějakou praxi?" ,,Ano ,jezdil jsem u byťáku s Ifou a 1203-jkou a mám ji doma." Asi poznal že má před sebou blázna,nebo snad mi jiskřili oči nadějí. Tak se postaral a já byl přeřazen k řidičům. Nevím snad i v tuto chvíli za mnou stála ona třetí sudička. A tak jsem si dva roky odkroutil za volantem . A tak jako všichni začínal jsem na vejtřasce ,potom jsem krotil ruského oře -Zil 131, to byl koník,řvalo to ,skákalo to, žralo to, jelo to. Pak přišla 148 a já se cítil jako jednička. A konečně 813 tka a k tomu jízdy s ní i po Brně. Jen ti z nás ,kteří 813 tku řídili si pamatují jak se natáhli po řadící páce, opřeli se do sedadla, šlápli spojku ,šup do neutrálu,povolili spojku,dali meziplyn, koukli jestli slečny na ulici koukají,šlápli spojku a kopli tam nižší kvalt. Jen stejně postižení vědí ,že to byli okamžiky ,kdy jsme si připadali jako řidičská esa. I když do těch jsme samosebou měli ještě hodně daleko a hodně kilometrů zkušeností před sebou. Ale to jsme nevěděli my a ani ty slečny ,které se mnohdy otočily a které jsme potom na vycházkách balili ,bavili a nebo jen nudili. Pravdu se dnes už nedozvíme ,protože ženě na rozdíl od motoru se do hlavy či pod hlavu podívat nedá. A navíc časem rádi pronikáme pod povrch látky , kde jsou ukryty jiné laskominky. Ale už v té době jsme pochopili,že naším životem budou procházet různé ženy a různá auta. Některá budou spolehlivá,přirostou nám k srdci a nenechají nás v nesnázích, potěší nás a najdeme je tam ,kde jsme je nechali, jiná nás potrápí a nepočkají. Sami si ujedou dolů pod kopec. Sami poodejdou, poodstoupí. Teď samozřejmě píši o autech,jenže kdo ví. Ti stejně trefení příčkou volantu jako já ,časem dojdou poznání ,že o auto i ženu se musí člověk starat a má jim dávat najevo svou lásku. Ženy potřebují prstýnky,řasenky, stíny a hezké šaty. No a naše kamiony touží po pozičkách, klaksonech, krásném laku no a my jim to rádi dopřáváme. Tak to jsou začátky kamioňáků v naší zemi.
MILDATRUCK
pon pro 29, 2014 11:17 pm

Milan Černý
Příspěvky: 741
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Příspěvek

Kapitola druhá- Roky v zeleném.

Byly tu dva roky v nichž jsme poznávali co vše dovedou auta , co dovedeme a rozdýcháme my a v neposlední řadě co dovedou naše dívky a u pár z nás už tehdy naše ženy. Když se na to člověk dívá z odstupu let už má jiné oči. Už nevidí ty okamžiky z řady horších. A i na ty horší vzpomíná s úsměvem. Jedním z takových okamžiků byli i ty dlouhé večery sobotní. Lampasáci byli doma a tak na rotách vládnuli mazáci. Nejzajímavější to bylo, když jsme na třicet mazáků a supráků byli tři bažanti. Byli jsme tři , neboť jsme byli jedni z těch nejzkušenějších řidičů a tak jsme se dostali na rotu technického zabezpečení. Mělo to svou výhodu v tom, že po křk jsme každý den byli na silnicích města , které nese jméno Brno. Město , které můj osud ovlivňovalo velkou měrou. Vždyť jsem tu jako malý strávil dva měsíce v inkubátoru a přes jeho sklo jsem pozoroval krásné sestřičky. Pak jsem tu trávil dva roky vojny a dovezl jsem si odtud i druhou zákonitou manželku.
Ale mělo to i své nevýhody v těch 30 mazácích a suprácích. Nikdy asi nezapomene nikdo z nás tří na rozplavby. Dnešní mladí by se zeptali.,, Co to je?,, No to jednou našel velitel na pokoji nějakého toho vajgla a tak velitel ložnice dostal trest. A samozřejmostí byli za viníky shledáni bažanti. To jsme byli my tři. A tak následující podvečer jsme na ložnici nosili ve kbelících vodu a oknem ji nalévali dovnitř pokoje. Těch kbelíků bylo 250 a tak hladina dosahovala deseti centimetrů. Pohled to byl úchvatný. Mazáci leželi na dolních postelích a rukama pádlovali ve vodě. Právě se plavili do nějakého moře. Tedy aspoň to tak se smíchem v hrdlech řvali. Tohle jsem nějak neprožíval a tak jsem i jakoby zakopnul a jednoho z nejblbějších mazáků omylem polil. Nejdříve byla hladina čistá , jako moře v Chorvatsku. Po pár minutách pádlování se však začala hladina podobat moři v zákoutí Itálie. Z pod linolea vyplavaly nečistoty a tak naši mazáci se pojednou plavili pražskou kanalizační stokou. Vypadali jako krysy , už nepádlovali, jen leželi na svých vorech a báli se vstoupit do před tím tak oslavovaného oceánu.
A tak musel přijít rozkaz - voda ven. Ale jak? No jednoduše a prostě . Pěkně pomocí malých lopatek na uhlí jsme ji zase nabírali a přemísťovali do kbelíků a pak opět ven. Zábava to byla na dvě hodiny. Nejhorší však bylo uklidit a vydrhnout tu špínu, která vyplavala na povrch. Ale od onoho času už jsme si skutečně vajgly hlídali.
Dalším zážitkem byla sobota ve jménu safari. Ani už nevím , který z našich mazáků to vymyslel. Snad to viděli v televizi a tak to zapůsobilo na jejich mozečky. Snad to bylo tím, že na vycházky se nedostali delší dobu. A tak jednoho sobotního večera jsme si mi mladí museli vzít na sebe pyžamka. Ta byla žlutá s hnědým olemováním. V těch jsme coby antilopy vstoupily do džungle . Džunglí byl pokoj plný divokých šelem. Těmi jsme pak byli loveni. No bojujte jako antilopa s tygrem. A tak po procházce džunglí jsme měl z pyžama jeden rukáv a jednu nohavici. Výsledkem bylo doporučení, že si zítra máme u skladníka zakoupit nové pyžamo. Pomyslel jsem si - no to určitě. Žold jsem potřeboval pro sebe na tatranky a pro ně na sirup. A tak jsem si hned druhý den v neděli nechal od první ženy v rámci návštěvy dovést své kytičkové pyžamo. A opravdu jsem se těšil na okamžik, ve kterém nastoupím na večerní kontrolu. A stálo to za to. nejen, že spadly brady mým tygrům, ale i dozorčí nevěřil svým očím. A ten strach v očích tygrů, když nevěděli co povím dozorčímu na dotaz . ,, Vojíne , co to máte na sobě ? Proč máte civilní oděv? Bere Vás civil? Za kolik to proboha máte?,, To nebyli ti tygři ze včerejšího dne . To byla malá neškodná koťátka. Ano tak tenhle můj pohled stál i za to následující den zakoupené nové vojenské pyžamo.
A k tomu ty situace, které v civilu nezažiji. To jsme tak jednou jeli s mazáky na kondiční jízdy. Já za volantem a dva mazáci se mnou v Uazu. Jedeme si tak Brněnským sídlištěm Líšeň. V tom mazáci zpozorovali blondýnku kráčející středem sídliště po chodníku. A prý:,, Jeď za ní.,, ,, Jak za ní? Tam je chodník .,, ,, To nevadí, řekl jsem za ní. Jsme armáda , tak kuwa zapni maják a jeď.,, Uposlechnul jsem velitele vozidla, zapnul maják a jel. Vydržela 50 metrů kráčet před námi a pak se ohlédla. Skončilo to tím, že jsme ji odvezli na zimní stadion, kam šla bruslit. A pak s ní Skoupáč. Můj starý chodil do chvíle v níž zjistil, že je o deset let starší než on. Tedy tak to bylo v jeho podání. Možná to bylo jinak. Ale zase to bylo o autech a ženách a o tom co s námi provádějí.
MILDATRUCK
úte pro 30, 2014 12:21 am

Uživatelský avatar
JakubS
Příspěvky: 747
Registrován: čtv bře 13, 2014 10:32 pm
Bydliště: Frenštát p.R.

Příspěvek

Pěkně píšeš, klobouček :thumbud: Nepřemýšlel jsi že bys to vydal i knižně? Něco jako ve smyslu Denník Ostravaka, jen by to byly zážitky z cest? Myslím že by to byl trhák. Dobře se to čte a myslím že i lidi co nejsou od fochu by se něco nového dověděli.
čtv úno 05, 2015 10:19 pm

Milan Černý
Příspěvky: 741
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Mildovo povídání. Život i silnice se kroutí.

Příspěvek

Příspěvek

Tak když máme každý doma ten zelený stromek, tak něco ze zeleného prostředí.
Když jsem tam vstoupil musel jsem být zřejmě fakt úplně sjetý , neboť jsem zapomněl s jakou radostí jsem podobné prostory před dvaceti léty opouštěl. A to jsem netušil do jaký jdu prdele. Za těch dvacet let to dotáhnuli k dokonalosti. Už si říkaly ano pane a ne pane. Pohov byl postoj rozkročený s rukama za zády . No ok, říkal jsem si , jdu sem jako občan a mým posláním a prací je učit je řídit těžké soupravy , tak tohle mne nečeká. No už vím , jak si připadá figurína ve zkušebním ústavu při nárazu do bariery. Bum to byla šlaha , když po pár dnech jsem stával na buzeráku a šaškoval na pokyn pozor a pohov a vlevo vbok. Já , kterého k tomu těžko nutili v 86 tém v Brně v Jaselkách. Ale tehdy byla jiná doba a tak , když pochopili , že lepší je nechat mne řídit a věnovat se autu dělali tehdy , že nic nevidí. Jiná doba. Zde byl orgán , kterého jsem ještě ani dnes nepochopil. Říkejme mu Marek. Větší míček gumový jsem nepotkal. Do dnes nevím zda byl tak tupý, škodolibý, nebo nemocný. Nastupoval jsem a z 50 kolegů jich bylo dá se říct 25 zapálených pro auta a přípravu řidičů. Za čtyři roky jeho zeleno- vedení se z nás 25 stali psi , kteří hledali vhodná místa , kde se dá plot podhrabat a kudy se dá prchnout. Neboť na nic byli zkušenosti a znalosti, stačilo nebýt ustrojený, nemít čepici a stáli jste jak malí fakani na hanbě . A tak někdo hrabal rychleji , někdo pomaleji, ale patnácti se nám to podařilo podhrabat a konečně zas chodíme do práce bez pocitů co jsme měli tam. Já každé ráno stál ve dveřích , ruce roztažené a svírající futra a řval jsem , že tam nechci, manželka mne strkala ze zadu ven ze dveří se slovy , že to uteče. No kurva neutíkalo to. Hodiny se vlekli jako roky a roky jako tisíciletí. Začalo to ráno už v šest cestou do práce . To jsem jezdil se čtyřmi bojovníky. A je fakt , že jeden z ních byl člověk s kterým si člověk může podat ruku. Slušný a inteligentní. Dalším byla žena v zeleném. No hvězda, na začátku mého působení se zdála normální. Ale časem ji člověk poznával. Doma tomu svému a dětem večeře nedělala, prádlo nežehlila , věčně spala a protivná jak vzduchová sedačka bez vzduchu spadlá na zem při jízdě těžkým terénem. Za čtyři roky se jí spodní sedací část rozšířila natolik, že jsme se další dva na zadní sedadlo vedle ní nevlezli ani v citroenu nejvyšší třídy . A zapnout si pás? Ten jsme nezapínali, neboť k zámku , kam se pás zacvakává jsme se neprošahali. ľověk by si řekl, že tedy bude alespoň milá , no nebyla, mít ji doma tak odevzdávám dekret od bytu a dobrovolně odcházím do stanu bezdomovců , kteří u nás bydlí v křovinách u sjezdu z dálnice. Další byl můj nadřízený. A jak říkal kolega, co také prchnul . Ten jednou prohlásil, že tento člověk si šroubovákem propíchne oko. Ne to se nemohlo stát, neboť na práci nehrábnul, vydržel celé dny sedět v kanceláři s otevřenými dveřmi a předstíral činnost. A nebo nás krmil pohádkou o tom jak vybavil dílny , když jim velel. A tak jsme na sebe hráli komedii. Já , že ho uznávám a on , že mu na podřízených záleží . Abych cestu přežil tak jsem ji celou trávil líčením co jsem prožil. Jinak to dusno se dalo v autě krájet. Už ta cesta byla k nepřežití . Jediné pozitivum toho všeho byla jistota, že k danému datu dostanete plat. Negativum, když jste pochopili, že O.Z. tedy občanský zaměstnanec je fakticky otrok zelených. A když vám dojde , že to tak berou a že vy makáte jak ten barevný , který se do Evropy dostal v předminulém století a ne ten , který loni připlul na lodi. A k tomu zjistíte , že plat vašich otrokářů je minimálně o desítku větší jak váš , tak už hrabete jak krtek a ne jako pes , aby jste prostředí opustili. Je fakt , že se v řadách O Z našli i tací co naopak začali hrabat směrem dovnitř s cílem proniknout do řad otrokářů a obléknuli sukno zelené. A jeden ten je super dokonalí . Jako mladík měl modrou knížku , ale nyní vstupuje do řad zelených. Nechápu a nerozumím. Potkal jsem tam , však jednoho, kterého vykousali ze svých řad. Proč, protože to nežral, protože říkal pravdu, protože uměl , protože s ním byla sranda, protože nebyl křivák. S ním byli zážitky. jednou jdeme areálem. Kráčíme vyšlapanou zkratkou. A v tom :,, Vojáku odkud jste?,, Pan plukovník s jasným cílem ukáznit jednoho z tisíce co jdou udusanou a prošlapanou , ovšem nelegální cestou. No netušil, že narazil na Ladu. ,, Tož pane plukovníku , tady kousek , mezi Brnem a Vyškovem je dědinka a jmenuje se Holubice. Tak odtamtud jsem., Plukovník to nečekal , jeho hlava to nepobrala , chtěl číslo útvaru či z jakého centra jsme. A bum ho najednou nějaké Holubice. No a my kráčeli dál a ta guma zelená tam možná ještě stojí. No pak tam byl kolega , který nebyl špatný, jen tam chtěl dožít . To byli také zážitky. Tak to jednou jezdíme s žáky a ti co lezou z jeho tahače jsou vždy schvácení a zničení. Zatáčky najíždí na desetkrát a všichni furt tvrdí jak to nejde utáhnout. A on v pohodě. No a pak jednou jedu jeho tahačem a dřu na volantě zas jako barevný. Sakra to není možné, že by to závaží udělalo tolik. Ptám se jej na to. A prý , no to tak je, to víš to závaží udělá hodně. Tak točím, z rukou mi leze kůže dolů a zůstává na volantu. Když lezu z kabiny tak nejsem schopen se ani udržet madel. Po příchodu domů . po té co vlezu do postele a chci ženu jen něžně pohladit po Evině hrbolku, ta dostává orgasmus, neboť tak se mi ruce ještě chvějí. Žena je uspokojena a já mám čas přemýšlet nad prací. Stejně nespím hrůzou, že za pár hodin zas jedu do Vyškova. Nad ránem přichází myšlenka, které se zdráhám uvěřit, ale kterou se rozhoduji ráno ověřit. A bum ho ona byla správná. V osm hodin zjišťuji , že v servu tahače jaksi není kapalina . Tedy nádobka žádnou nezaznamenala. A po nafasování a doplnění plus rozchození celého systému i ten tahač, ač má závaží zatáčí normálně. No prostě o zážitky není nouze.
Tak snad se třeba někdo z Vás usmál a třeba to dočetl až sem. Těch zážitků bylo víc, ale nevím zda je sem dát a nenudit Vás.
Jinak všem co se tu scházíme a máme rádi vůni nafty a volant tak milujeme ve svých dlaních přeji hezké vánoční svátky v kruhu Vám drahých lidí. Svátky plné odpočinku , radosti a lásky a také samozřejmě vášně.
MILDATRUCK
sob pro 23, 2017 11:42 am

vašík
Příspěvky: 111
Registrován: stř úno 25, 2009 10:31 pm
Bydliště: kousek od Jaroměře

Re: Mildovo povídání. Život i silnice se kroutí.

Příspěvek

U tvojich zážitků se nedá nedá usnout.Jak bych to slušně napsal,Koukej zase něco napsat.Dobře se to čte.Jak už tady kdys napsal neuvažuješ o knižním vydání :clap: .
Tak jsem vyměnil volant za důchod :hvizd:
sob pro 23, 2017 12:23 pm

Milan Černý
Příspěvky: 741
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Mildovo povídání. Život i silnice se kroutí.

Příspěvek

Děkuji no spousta věcí tu byla v sekci zážitky ze silnic a spousta toho je doma uložena a napsána i s tím jak nám baby motaj hlavy. o uvažuji o tom to dát dohromady . Třeba by se to dalo číst a třeba někoho pobavilo. Kdo ví ???? Díky za názor.
MILDATRUCK
sob pro 23, 2017 12:30 pm

Uživatelský avatar
pavel 815
Příspěvky: 4459
Registrován: stř říj 08, 2008 10:33 pm
Bydliště: okoli brna

Re: Mildovo povídání. Život i silnice se kroutí.

Příspěvek

...něžně pohladit... :D moc pěkně napsané! jen tak dál Mildo!
Nemít TATRU stojím tam ještě teď !!! Nezlobte se pane,já věřím že máte nejlepší ceny,ale Fridex fakt nepotřebuji...
ned pro 24, 2017 12:20 am

Milan Černý
Příspěvky: 741
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Mildovo povídání. Život i silnice se kroutí.

Příspěvek

Jen tak pro odlehčení jak to v životě chodí. Když jsme zjistili , že k nám má přijít žena nastal poprask. Hned jsme s kolegou ukecávali velitele, aby ji dal k nám na skupinu. Že budeme dělat za ni, že ji vše ukážeme a naučíme. No on to ale odmítal s tím, že ví co jsme zač, že já už jsem v životě říkal oficiálně ano pro život ve dvou čtyřikrát . A podobné podpásové argumenty tu používal. Jako kdybych já mohl za to , že vždy uvěřím a těším se jen na to pěkné. Ale dnes , když se dívám zpět tak vidím , že mé dny nebyly šedé a nudné a že s ohledem na to, že má předposlední žena s poslední se porvaly. Avšak dnes si na vánoce vyměňují dárky a zvládáme sedět na jedné sedačce v jednom obýváku a povídat si. Na to , že naše děti se mají rádi i když mají jiné maminky a nikdy nezažili , že bychom na sebe útočili , tak snad to vše ještě dopadnulo dobře. Tak není důvod o mých úmyslech pochybovat a nemělo se jí přece u nás na skupině co stát.

Kolegyni tedy dali na jinou skupinu. Hned druhý den jsem se vydal za ní do kanceláře. Omrknout , zda fotky nelhaly. Vejdu a říkám:,, Ahoj , já jsem Milan a budeme si tykat , když jsme kolegové .,, Vím ,že to navrhuje žena, také jsem zvažoval zda a jak začít. Ale s ohledem , že .... . Že bohužel je ve věku mé dcery, tak zas tak strašné to snad není. A hlavním důvodem bylo též to, aby věděla , že může kdykoliv přijít a rád ji pomohu. Jednak proto , že sám vzpomínám jaké jsem měl štěstí v každé práci kam jsem přišel , že se někdo podobný našel.

Hleděla a rozkoukávala se. povídali jsme si o autech, a o tom jak to tu chodí. Mimo jiné došla nějak řeč na to co o ní víme. ,, No vše krásko, vždyť jsme tu všichni proběhli tvůj profil na FB , prolustrovali fotky co tam máš.,, Koukala a mlčela. ,, No super je ta jak sedíš v moři.,, Lapla po dechu. Ale pak mne usadila. ,, No ty taky asi víš všechno , když jsi byl tolikrát ženatý.,, To jsem po dechu lapal já. ,, A už ticho ,už nechci nic slyšet a běž si do svého kanclu.,, Tak a uzemnila mne úplně. Odpoledne jsem přemýšlel nad tím jaká asi je. Bránit se uměla.

Za pár dní z nás, dovolím si říct, byli kamarádi a probírali jsme vše možné a nemožné včetně našich vztahů. Já otvíral její oči z pohledu toho co si asi přeje ten její a po čem touží . A ona, ač mládě, mi dávala lekce a otevírala oči, že i já se mnohdy odpoledne doma choval jinak ke svému vodnáři. Přiznejme si , či přiznávám si , že někdy jsem i litoval , že jsem se narodil o těch dvacet let dříve něž ona. Jindy jsem za to zas děkoval svým rodičům, že mé vytváření neodkládali. Bylo zábavné pozorovat jak někteří z kolegů se slétali jako vosy na med. K ní do kanclu. Jeden byl vytrvalý , toho jsme s kamarádem a nakonec i s naší A přejmenovali na škodnou. Škodná tam často docházela s hrníčkem kávy, ale s námi naše A chodila pro auta a odpoledne než jsme vyrazili na jízdy sedávala v mojí Tatře čekajíc na žáky a probírajíc život jako takový. A tak jsem jí říkal:,, Vidíš , já jsem tak rád, že je mezi námi ten rozdíl. Já už se jen koukám na to, jak ty jsi jako holubice a jak se supové slétají na kořist.,, Dny zde začaly být s jejím příchodem veselejší. Také tím , že auta a to co má kola má v krvi. V jejích žilách a tepnách neproudí bílé a červené krvinky, tam plavou malá a velká autíčka. Také tím , že oba jsme věděli co obnáší dělat sám na sebe a vést svou živnost.

S A jsme probírali vše co naše profese obnáší. Chodila si pro energii , když někteří ,,kolegové,, si zkoušeli zvednout své ego tím že ji zkoušeli a podobně. A i ona nám dodávala energii, když člověk viděl jak ji to baví a těší , jak jí svítí oči když řídí . Ono blázni na stejné vlně se poznají. Je tedy faktem , že ony tyto bytosti dokáží měnit prostředí. Pro mne je ,ještě i nyní pár dní před odchodem, kouzelné pozorovat jak v tom naše A umí chodit. Jak si vodí jako na niti některé zelené mužíčky jak chce ona .

A pak jsou jiné bytosti s ženským příjmením. A také od volantu. To v jedné autobusové firmě je bytost, která si nedávno udělal řidičák na bus. Škodné události ji přibývají , ale ona je sebejistá. Nedávno potkala na place kolegu, který jezdí poznávací zájezdy po EU a proto je málokdy na základně. Když ho potkala tak začala:,, Ahoj , ty jsi tu nový, tebe jsem tu ještě neviděla.,, Kolega mlčel. ,, No já už tady vše zvládám a vím co a jak, tak pokud by jsi potřeboval poradit či něco vysvětlit tak se mne klidně ptej.,, Kolega zůstal stát s otevřenou pusou , ale nijak se nebránil. Až večer se nad tím pozastavil. Seděli jsme a došlo i na to , že občas každý z nás co jsme si povídali zapochyboval zda na to má, nést tu zodpovědnost za životy těch co za námi sedí. A to máme sedmi- místná čísla najetých km . Spíše jsme se začali obávat toho kam až přehnaná sebejistota může vést. A tak jsme se shodli, že raději si necháme svou pokoru a že jsme byli dobří si řekneme až v domově důchodců , až vrátíme ŘP .
Co tím říct ten ťukálek do klávesnice ve chvílích stojících chtěl říct? Snad jen to , že i mezi ženami se najdou stejní blázní, kteří milují vůni benzínu a nafty spolu s běžící bílou čárou za sebou .
MILDATRUCK
ned pro 24, 2017 8:17 am

Milan Černý
Příspěvky: 741
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Mildovo povídání. Život i silnice se kroutí.

Příspěvek

Tak dnes jak člověk zblbne.
Celý život čtyři roky zpět jsem byl ,, normální,, lítal jsem od rána do večera, tedy věnoval se autoškole, lítal s a kolem kamionu, lítal s busem po výlukách a pozoroval cestující , zdravil kolegy a kamarády , kteří jeli v protisměru na výluce, dělal hodinového manžela, ale spolu s tím jsem byl, zdálo se, veselý a dokázal jsem se bavit. Na večírcích jsem dělal hada a plazil se jen rovně , neboť jsem byl had co snědl viagru a tak nemohl do zatáčky. Co na tom , že na večírku na to doplatil punč, jenž se zvrhnul ze stolku. Seděl jsem na skříni a dělal opici , byť opici jsem ještě já téměř abstinent neměl. Ale bublinky z koly udělali své. Stoličku jsem změnil ve volant autobusu a pak přejel dceru kamarádky a ještě jí nadal co se mi plete do cesty. K tomu jsem onu kamarádku kousnul do zadku a ještě jí říkal:,, Co se divíš, no nesmíš tak blizoučko k tůni , když jsi v Austrálii a já jsem krokodýl. Nechtěla tomu věřit , byť všichni v okolí ji ujišťovali , že jsem ji fakt hryznul. Uvěřila až odešla na toaletu a našla krokodýlí zuby na své levé půlce. No bylo to úžasné a to ještě to nej období bylo přede mnou. To přišlo období ve kterém jsem zblbnul úplně a jak říkali kamarádi byl jsem heppy , jako nikdy. To už jsem na oslavě mých narozenin dělal teletabis figurku a létal v oblacích. No samozřejmě za to mohla nějaká víla.
Obrázek Obrázek
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

A jak to víly umí zatančí před vámi a vy budete kráčet za ní a ani nepostřehnete , že pevná půda pod nohami se vám mění, že už necítíte kamínky, ale že půda se houpe, ne nejste na lodi kolem Vás to bublá a probublává a vy se boříte hlouběji do bahna. Ale stále jste heppy.
MILDATRUCK
ned pro 24, 2017 8:19 am

Milan Černý
Příspěvky: 741
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Mildovo povídání. Život i silnice se kroutí.

Příspěvek

Jak člověk zblbne.
A tak jsem kráčel za vílou a svůj život překopával a měnil pevnou půdu za bláto. Nevnímal, co se kolem děje a věřil jsem , že vše kouzelné je přede mnou. Vnímal jsem jen modrá kolečka očí vedle drobného nosíku. A tak postupně jsem dospěl až do stádia ze kterého málem nebylo návratu. nikdy pro nikoho bych se nevzdal volantu a své svobody, až teprve kvůli ,, víle ,,. A abych měl pevnou pracovní dobu opustil jsem svou lásku v podobě volantu a vzdal se svobody tím, že jsem vlezl do prostředí zeleného, byť jako občan. Pod vlivem víly jsem zapomněl jak rád jsem před 23 mi léty odcházel z kasáren a řval: ,, Zlatý civil.,, Nyní jsem dobrovolně prošel bránou a ještě se těšil jak úžasné bude dělat instruktora v tom zeleném prostředí. Mezitím víla odtančila a rozplynula se její stopa, aby se vzápětí zjevila po boku přítele a kamaráda. No i víly umí fackovat. Nebo to byla karma za to že jsem se podílel na tom, když víla i s mým přispěním ničila svou polovičku zelenou.
A já jen hleděl kam jsem to vlezl. Začínalo to postupně. Zase jsme s kamarádem měli v kasínu své uličky a stezky na kterých se gumy nevyskytovaly. Opět jsme v rukou nosili nářadí a předstírali činnost. A vedoucí guma postupně utahovala šrouby, když je neutahovala ona guma, tak podgumy si aktivně utáhnuly šroub samy. Postupem času i nás občany navléknuly do černých montérek a začali kontrolovat zda jsem ustrojeni či ne. Každé ráno jsem měl pocit, že jedu do kriminálu. Ztratil jsem sebe a radost z běžných dní. Už jsem nebyl hadem a psem , už jsem nekousal, místo toho jsem stál v pozoru a pohovu, poslouchal kecy gumy, která si říkala že je manager. Žil jsem pod velením člověka , který o autech nevěděl nic, jenž se ptal zda jsme před zimou dolili do chladiče nemrzku. A to se jednalo o 815tku. Pozoroval jak ti co dostali rozum dříve než já hledají kde tesař nechal díru. A jako ten rak v hrnci si říkal , že je tu dobře , že se voda nevaří. Ale ona teplota stoupala. Jedině šťastný jsem byl , když jsem mohl vzít Zuzku a chvíli řídil. Ale i to nám postupně osekali .

A pak člověk potkal onu kousnutou a ta vždy říkala a divila se co je. Kam zmizel ten blázen co si užíval každý den, co rád bavil lidi . I když věděla , že podíl na změně měla ona víla. Dny běžely jeden za druhým . Jako robot ráno tam a večer zpět. A ono prostředí mne změnilo. Říká se, že člověk je takový jako pět lidí, kteří jsou v jeho okolí. A tak díky okolí jsem získával pocit , že za branou se ztratím. No tak uvidíme jaké to za onou branou je.

A tak se dnes těším na ten den ve kterém zas projdu branou a už další den nebudu muset ukazovat vstupku a kolem mne budou jiné barvy něž zelené maskáče, nebudu se muset dívat na skoro ještě chlapce a dívky, kteří hledají své štěstí v tom , že jim někdo určuje každou vteřinu a vše včetně toho jaké spodky budou na sobě nosit. Snad se zas naučím dělat hada a zas budu kousat . Tak hlavně kamarádi pozor na to jak zblbnete. I když to pozitivní na závěr je to, že víly vás svedou na scestí , ale i díky tomu někdy objevíte svého anděla, který dokáže stát vedle vás i přes to vše co vyvedete.
MILDATRUCK
ned pro 24, 2017 8:23 am

Sportback
Příspěvky: 100
Registrován: ned bře 23, 2014 12:56 pm
Bydliště: Zlin

Re: Mildovo povídání. Život i silnice se kroutí.

Příspěvek

To milda:super čtení a je to na palici i v civilním životě když tě začné poučovat radoby manažer nejlepe s titulem který viděl volant z rychlíku.Chce to změnu a člověk zjistí že je život krásný.
pon pro 25, 2017 1:06 pm

Milan Černý
Příspěvky: 741
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Mildovo povídání. Život i silnice se kroutí.

Příspěvek

Brzy zase něco dodám , ale dnes je den vhodný pro:
Obrázek
MILDATRUCK
sob pro 30, 2017 10:46 pm

vašík
Příspěvky: 111
Registrován: stř úno 25, 2009 10:31 pm
Bydliště: kousek od Jaroměře

Re: Mildovo povídání. Život i silnice se kroutí.

Příspěvek

Parádní souprava :clap:
Tobě taky vše nej :dance:
Tak jsem vyměnil volant za důchod :hvizd:
sob pro 30, 2017 11:00 pm

Odpovědět

Zpět na „Uživatelská sekce“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host