Moderátoři: martin_100, Globe, Chomuťák, BajlachVT, tatracyber
ZPÁTKY NA VRCHOL
Tak nějak mě už přestalo bavit, jak se mi čím dál hůř dopínají kalhoty a hádky s manželkou že to určitě vyprala zase na vyvářku taky nikam nevedly. Tak jsem se po x letech postavil na váhu a nastalo zděšení! Kdysi jsem vrcholově sportoval a moje závodní váha byla při 182cm, 63kg. Ted- 86kg
Takže jsem se nasral a dal jsem si předsevzetí, že dám deset kil dolů.
Můj problém je, že ač toho nesním moc, přesto ty kalorie nemám jak spálit. Celodenní sezení na zadku, sem tam odrolovat plachtu , owapkovat auto... to je tak veškerá činnost za celý týden. A po fajrontu jsem rád že se najím a vybulím se do lužka.
Trochu mě vyhecoval můj německý kolega, který dělá o víkendech triatlon. Je to sice kretén s tělem staženého králíka, ale má pravdu v tom, že bez pohybu to nejde.
Takže jsem jedno úterý přemluvil svou lenost a vyrazil jsem běhat. Nocoval jsem u nás v Nbg. na place, takže sprcha zajištěna a cyklostezek okolo kanálu mohan- dunaj taky dost. Počasí pěkné, no ideální podmínky.
Plán byl pul hodka běhu tam a půl hodka zase zpět. Hmm. Takže jsem z parkare vyrazil jak Usain Bolt v Riu a za mocného pokřikování mých už tou dobou přiožralých kolegů jsem pomalu opouštěl naši industry zone.
No zkrátím to. Běh tam- katastrofa, trápení, hrůza. "Běh" zpátky- exitus.
Dříve jsem běhával rád. Bylo to taková moje čistička hlavy. Dokonalý relax. Ale to bylo před dvaceti kily a ty stavy které jsem prožíval teď, se nedají srovnat.
Čekal jsem že nebudu stíhat s dechem (skoro krabka denně) ale plíce byly kupodivu asi jedine OK. Ale nohy... ty nohy jsem měl jak z papíru, svaly pálely, klouby, šlachy bolely... No pajáda.
Po 20ti minutách a poté co mě předběh asi 60ti letý děda, jsem honem nabral kurz "mein LKW" a v duchu jsem si nadával, že jsem si blbec ani nevzal mobil, abych mohl zavolat šefovi, kde ležím a že nemůžu pracovat.
No takovým chůzoběhem jsem se došoural zpátky a za obrovského jasotu zdemolovaných kolegů, jsem sebou jebnul na schody a hodinu sbíral odvahu zase vstát. Teklo ze mě jak z pračky a nohy se mi třásly jak drahému psovi...
Sprchu jsem dal jen tak tak a vydrápat se do Volva... kurva to byl Everest!!!
Jako čekal jsem že to nebude jen tak, ale takové jatka... Jsem zničen.
Tak nějak mě už přestalo bavit, jak se mi čím dál hůř dopínají kalhoty a hádky s manželkou že to určitě vyprala zase na vyvářku taky nikam nevedly. Tak jsem se po x letech postavil na váhu a nastalo zděšení! Kdysi jsem vrcholově sportoval a moje závodní váha byla při 182cm, 63kg. Ted- 86kg
Takže jsem se nasral a dal jsem si předsevzetí, že dám deset kil dolů.
Můj problém je, že ač toho nesním moc, přesto ty kalorie nemám jak spálit. Celodenní sezení na zadku, sem tam odrolovat plachtu , owapkovat auto... to je tak veškerá činnost za celý týden. A po fajrontu jsem rád že se najím a vybulím se do lužka.
Trochu mě vyhecoval můj německý kolega, který dělá o víkendech triatlon. Je to sice kretén s tělem staženého králíka, ale má pravdu v tom, že bez pohybu to nejde.
Takže jsem jedno úterý přemluvil svou lenost a vyrazil jsem běhat. Nocoval jsem u nás v Nbg. na place, takže sprcha zajištěna a cyklostezek okolo kanálu mohan- dunaj taky dost. Počasí pěkné, no ideální podmínky.
Plán byl pul hodka běhu tam a půl hodka zase zpět. Hmm. Takže jsem z parkare vyrazil jak Usain Bolt v Riu a za mocného pokřikování mých už tou dobou přiožralých kolegů jsem pomalu opouštěl naši industry zone.
No zkrátím to. Běh tam- katastrofa, trápení, hrůza. "Běh" zpátky- exitus.
Dříve jsem běhával rád. Bylo to taková moje čistička hlavy. Dokonalý relax. Ale to bylo před dvaceti kily a ty stavy které jsem prožíval teď, se nedají srovnat.
Čekal jsem že nebudu stíhat s dechem (skoro krabka denně) ale plíce byly kupodivu asi jedine OK. Ale nohy... ty nohy jsem měl jak z papíru, svaly pálely, klouby, šlachy bolely... No pajáda.
Po 20ti minutách a poté co mě předběh asi 60ti letý děda, jsem honem nabral kurz "mein LKW" a v duchu jsem si nadával, že jsem si blbec ani nevzal mobil, abych mohl zavolat šefovi, kde ležím a že nemůžu pracovat.
No takovým chůzoběhem jsem se došoural zpátky a za obrovského jasotu zdemolovaných kolegů, jsem sebou jebnul na schody a hodinu sbíral odvahu zase vstát. Teklo ze mě jak z pračky a nohy se mi třásly jak drahému psovi...
Sprchu jsem dal jen tak tak a vydrápat se do Volva... kurva to byl Everest!!!
Jako čekal jsem že to nebude jen tak, ale takové jatka... Jsem zničen.
...den po té
Zdá se mi jako bych z dálky něco slyšel, co to je? Je to slyšet čím dál víc... a kurva! Budik. Snažím se ho z postele zlikvidovat, ale tělo neposlouchá. Každé svalové vlákno v těle silně protestuje proti každému pohybu, který chci udělat.
Pomaličku se skutálím do sedačky a konečně můžu umlčet ten nenáviděný budík. Mžourám kolem sebe a přemýšlím, jak se dostanu z auta. Kolegové co včera schůzovali ještě spí a ti naši Hujerové už jsou pryč. No nic, to dáme. Bolelo to, ale jsem z auta venku, fajn. Šourám se k automatu, abych posnídal kafe cigáro cigáro. Sice chodím jak bych ho tam měl, ale neva. Jsem mobilní a soběstačný a co Tě nezabije to Tě posílí, říkal jsem si.Konečně se ozvala matka příroda a ja se odplazil na WC. Popisovat usednutí na záchodovou mísu radši nebudu. Řeknu jen, že zrezivělý skládácí metr je oproti mě superohebný frajer. A taky u toho nekřičí.
Citil jsem se jak Reinhold Messner v největší krizi. Pak opět výstup na Mount Volvo a vyjel jsem.
Tak to pokračovalo celý den. Vlastně celé tři dny, ale v pátek už ta bolest nebyla tak ostrá a citíl jsem se líp. Doma jsem pak v sobotu běh zopakoval a musím říct že už to bylo o MOC lepší a ani ty následky už nebyly tak brutální. Spíš takové příjemné tahání ve svalech.
Za dva týdny od mého startu jsem sundal 3 kila a 4cm v pase. Pomalu mě to i začíná bavit, jen se častěji dostávat na noc k nám na plac. Okolo pumpy se mi moc běhat nechce
Tak jsem se chtěl jen tak podělit o své zážitky při huntování těla. Uvítám i nějaké tipy. Teda vše kromě diet [/b]
Zdá se mi jako bych z dálky něco slyšel, co to je? Je to slyšet čím dál víc... a kurva! Budik. Snažím se ho z postele zlikvidovat, ale tělo neposlouchá. Každé svalové vlákno v těle silně protestuje proti každému pohybu, který chci udělat.
Pomaličku se skutálím do sedačky a konečně můžu umlčet ten nenáviděný budík. Mžourám kolem sebe a přemýšlím, jak se dostanu z auta. Kolegové co včera schůzovali ještě spí a ti naši Hujerové už jsou pryč. No nic, to dáme. Bolelo to, ale jsem z auta venku, fajn. Šourám se k automatu, abych posnídal kafe cigáro cigáro. Sice chodím jak bych ho tam měl, ale neva. Jsem mobilní a soběstačný a co Tě nezabije to Tě posílí, říkal jsem si.Konečně se ozvala matka příroda a ja se odplazil na WC. Popisovat usednutí na záchodovou mísu radši nebudu. Řeknu jen, že zrezivělý skládácí metr je oproti mě superohebný frajer. A taky u toho nekřičí.
Citil jsem se jak Reinhold Messner v největší krizi. Pak opět výstup na Mount Volvo a vyjel jsem.
Tak to pokračovalo celý den. Vlastně celé tři dny, ale v pátek už ta bolest nebyla tak ostrá a citíl jsem se líp. Doma jsem pak v sobotu běh zopakoval a musím říct že už to bylo o MOC lepší a ani ty následky už nebyly tak brutální. Spíš takové příjemné tahání ve svalech.
Za dva týdny od mého startu jsem sundal 3 kila a 4cm v pase. Pomalu mě to i začíná bavit, jen se častěji dostávat na noc k nám na plac. Okolo pumpy se mi moc běhat nechce
Tak jsem se chtěl jen tak podělit o své zážitky při huntování těla. Uvítám i nějaké tipy. Teda vše kromě diet [/b]
-
- 2. NAPOMENUTÍ
- Příspěvky: 5150
- Registrován: sob pro 11, 2010 4:17 pm
- Bydliště: Orlova
- Kontaktovat uživatele:
Jakub-nechcu mudrovat ale vim o cem mluvis.Vim ze zpoctku ty kg leti rychle dolu pak se to se sekne.Osobne si myslim ze taky moc nezeru a mam to podobne jak ty.Jen pivo piju to neni dobre vim.Smal si se mi na tema kolobka,neni to tak hrozne,jak uz nic potkam plno kocek s hezkym zadkem,co me predjedou
Neřeším...
- M.Z.
- Příspěvky: 2144
- Registrován: ned kvě 15, 2011 12:36 pm
- Bydliště: Čeladná
- Kontaktovat uživatele:
Držím pěsti, ať to vydržíš, to jsou naprosto normální stavy netrénovaného těla, za měsíc si tělo zvykne a bude fungovat.
Nicméně bych uvažoval, resp. silně doporučoval taky seknout s kouřením a v rámci možností upravit stravu, hlavně moc nechlastat a nežrat sladkosti, po 20h už žádné jídlo.
A ono to půjde, manželka bude jistě spokojená
Nicméně bych uvažoval, resp. silně doporučoval taky seknout s kouřením a v rámci možností upravit stravu, hlavně moc nechlastat a nežrat sladkosti, po 20h už žádné jídlo.
A ono to půjde, manželka bude jistě spokojená
R490
Nooteboom OSDS 48-03
hoonring.cz
F-150 ROUSH
KTM X-BOW
Nooteboom OSDS 48-03
hoonring.cz
F-150 ROUSH
KTM X-BOW
Si tak zas veřejně zapřemýšlím... Zajímalo by mě co za krypla projektuje ty parkoviště u benzinek tady v německu. Snad 90% jsou projektované tak, aby kamion stál čumákem k dálnici. At je hezky kravál celou noc. Kdyby to otočili, nic by se nestalo a myslím že i toho hluku v kabině by ubylo.
Apropos, stávám se vám taky, že se schválně zaparkujete mezi dva plachťáky, aby jste nestali vedle mrazáku a po třech hodinách jeden z vedle stojících odjede a do pár sekund se tam místo něj zaparkuje frigo? Přeparkovat se už není kam, pauza rozdělaná, šichta ukončená a noc v piči! Mě se takto daří poslední dobou často, až si říkám, že někdo na mě ty friga nasadil a vždycky jak se zasunu do regálu, hned mi tam jedno pošle, abych snad nebyl přespaný nebo co.
To mám vždycky nervy, ale co s ním. Taky musí občas udělat pauzu že. Ale že vždycky vedle mě... Je to celkem psychicky demolující.
Upřímně je nenávidím, ale uvědomuju si že je je potřeba a on nemá jiné volby než zaparkovat jako každý jiný, ale bylo by fajn kdyby měli někde svůj plac, tak jak jsem to vídával na jihu Italie třeba. Tam si můžou vrčet jak o medaile a já už bych se kurrrva konečně vyspal!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Apropos, stávám se vám taky, že se schválně zaparkujete mezi dva plachťáky, aby jste nestali vedle mrazáku a po třech hodinách jeden z vedle stojících odjede a do pár sekund se tam místo něj zaparkuje frigo? Přeparkovat se už není kam, pauza rozdělaná, šichta ukončená a noc v piči! Mě se takto daří poslední dobou často, až si říkám, že někdo na mě ty friga nasadil a vždycky jak se zasunu do regálu, hned mi tam jedno pošle, abych snad nebyl přespaný nebo co.
To mám vždycky nervy, ale co s ním. Taky musí občas udělat pauzu že. Ale že vždycky vedle mě... Je to celkem psychicky demolující.
Upřímně je nenávidím, ale uvědomuju si že je je potřeba a on nemá jiné volby než zaparkovat jako každý jiný, ale bylo by fajn kdyby měli někde svůj plac, tak jak jsem to vídával na jihu Italie třeba. Tam si můžou vrčet jak o medaile a já už bych se kurrrva konečně vyspal!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Zas mám zkušenost i z pohledu frigaře, když jsem asi měsíc pendloval mezi NL a Švédskem... Furt hádky na lodi, že agregát musím vypnout apod. , na parkovišti mi tež furt někdo nadával a sám jsem se ten měsíc pořádně nevyspal (krom kajuty)
No beru to jako nutné zlo, ale stejně když ted zaparkuje vedle mě, tak se mi moc chce toho řidiče zabít a agregát mu vypnout
Jinak Sof můžeš být v klidu, bo VŠECHNY mrazáky jezdí potají někde za mnou a jen číhají kde se zaparkuju, aby se tam mohli taky nakýblovat a zpříjemnit mi celou noc Takže to máte kluci čistý
No beru to jako nutné zlo, ale stejně když ted zaparkuje vedle mě, tak se mi moc chce toho řidiče zabít a agregát mu vypnout
Jinak Sof můžeš být v klidu, bo VŠECHNY mrazáky jezdí potají někde za mnou a jen číhají kde se zaparkuju, aby se tam mohli taky nakýblovat a zpříjemnit mi celou noc Takže to máte kluci čistý
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 39 hostů