Příspěvek
Jak se člověk změní s léty.
Vzpomínám jak můj táta řešil věci v klidu a nestartoval. Tedy kromě své 706 tky. Jako mladý jsem to těžce chápal a sám chytal na drc, lépe jak můj trabant, kde jsem musel ho nakrmit vstříknutím benzínu pod svíčku. Pár věcí mi zůstalo v hlavě a dnes běžně používám. Třeba tu , že když něco nejde je lepší si sednout a přemýšlet než trvat na tom , že teď a takto to musí jít. Že je lepší to odložit a myšlenka s lepším postupem se vynoří. To mi funguje , mnohdy v noci přijde nápad. A ráno je to hotovo během chviličky.
No a s věkem došlo i to poznání , že chytat na drc je opravdu na nic. Je tu páteční ráno a tak s dvěma kolegy, které jsem si k sobě vybral a díky vedení dostal i možnost vytvořit skupinu , kde jsme léty obouchaní a vycvičení pro práci při které je člověk jak hovnivál valící svou kuličku do kopce s jistotou , že před cílem se stejně skutálí dolů. Takže vypsání dokumentace a hurá za ,,mutanty,,. Ne není to myšleno ve zlém, ale v každé profesy potřebujete něco co odlehčí situaci a rozesměje vás. A tím dodá sílu jít do toho znovu. Tak jako v autobuse jsou za zády kaštany. Dorazíme ke škole a začíná dnešní den. První pilot, druhá jízda náklaďákem , tak mu to vytahuju na posledy za město , abych ho nestresoval. Cestou se ptám na značky a pravidla a rázem jsem ve stresu já, neboť ani obraz a ani zvuk . Právě mi kulička opět sklouzla z poloviny kopce a zas cítím marnost svého snažení. Bojuji se sebou a v sobě s chutí dotyčného ( mutanta) vysadit a poslat pryč. Mutant se tváří dotčeně a očividně mne nemá rád. Dále se mnou hraje hru ve stylu. Dělá , že neslyší má slova a mé otázky a čeká že časem zapomenu. Já nezapomínám a srdce mi buší vzrušením . No nic, pouštím ho za volant a vyrážíme. Dáreček nabírá rychlost a na kameře co mám za sklem leze rychlost vzhůru. 40, 50, 60, 65. V protisměru tahač, stále čekám, čekám ,cesta se zužuje , čekám zda ubere jak jsem mu minule radil a vysvětloval. Ne neubírá , drží své. Tahač je 150 m proti nám a můj pilot dál drží své. Je vidět jak protijedoucí zkušený chlap hledá stopu a vidí , že tady moc místa není. No nic přichází dotaz z mé strany zda si neubere a nezpomalí a proč musí letět. Nej odpověď na sebe nedá dlouho čekat. ,,Nevím.,, Po dotazu zda viděl ten protijedoucí tahač a proč neubral. ,,Nevím.,, A takto si to ještě dvakrát zopakujeme během 15 minut jízdy směr Dub u Přerova. Před odbočením vpravo nastává hokej v podobě hry na pedály. Ač odjeto 20 hoin osobákem tak napřed brzdíme na tvrdo abez spojky. Daf se chvěje, čekám zda ho to napadne. Ne nenapadá. Pak povolená brzda a při stáčení prudce odšláplá spojka, která posílá našeho afíka rázem o metr a půl do protisměru , neboť po úleku přestává,,M,, točit volantem. Následuje prudké puštění spojky a dupnutí na brzdu. ,,Mutant vítězí nad motorem, nade mnou byť jsem mezitím napovídal co ajak a na přístrojovce svítí všechny kontrolky jak na stromečku světýlka. No po pár podobných zážitcích a hodině a půl cesty, kdy při pohledu doprava do zrcátka se mu ruce pohnuly vpravo a šli jsme do příkopy a ři pohledu vlevo do protisměru jsme u školy. Nechám ho , tak jak je mým zvykem ať se zhodnotí. Tedy co bylo dobře, co špatně, co je třeba zlepšit a na co si dát pozor. Co potřebuje vysvětlit a na čem musí zapracovat. Tak se dozvím, že to bylo celkem dobrý a vše zvládnul.
Jsem vyčerpán, ne z jízdy , ale toho jak chybí sebekritika a snaha se zlepšit . Mám 20 minut času do dalšího adrenalinu. Jedu na okraj města. Prodávají tu traktory a je tu velký plac 20x30 metrů vydlážděný panely. Nikde nikdo. Za plotem pracují lidé na opravách traktorů. Dojíždí kolega a jde na pokec. Pozor dojíždí osobákem . Kolem nás nikdo a plac jak potvora. Pod námi betony , ne zámkovka. Sedíme a líčíme si zážitky. Kolem jede superb, borec zastavuje, čumí k nám a stahuje okýnko. Asi cce poradit. Ptá se proč tu stojíme. odpovídám, že čekám na žáka. A nastává útok ve stylu soukromý plac a pozemek a bla , bla. Omlouvám se a snažím se být vstřícný. Důkaz toho , že jsem zestárnul, dřív bych vyletěl. Avšak ten v Superbu ač stejně starý jako já nezestárnul . Mám na autě firmu a tak jen proto a nebo právě proto se držím zpátky. Kolega , který sedí u mne a na kterém pozoruji únavu od rána. A kdybych nevěděl jaký je , řekl bych , že je sjetý, neboť tak unavený má pohled z předchozího svého mutanta. Praví, že to vyřeší. Překvapuje. On , který proti mému já byl vždy o 90 procent klidnější. Borec v Superbu držkuje. To už je můj kolega u něj. A s pohledem do jeho očí mu v klidu říká:,, Pane vy jste mrtvý.,, Borec čumí a nechápe. Kolega pokračuje .,, Jste mrtvý už teď a do dvou let budete pod hlínou. Znám to taky jsem tak byl před dvěma léty vyhořelý a startoval jsem a vyléval si zlost z chování své ženy na druhých. To byla dnes špatná noc že. ,, Borec čumí Kolega pokračuje:,, Nebojte stejně odejde za jiným, neboť s takto mrtvým jako jste vy nebude.,, Otáčí se a jde do kabiny ke mně. Startuji , řehtáme se , možná i se smutkem v očích co se to stalo s lidmi v této zemi. Jak se chováme a jak hned všichni si musí něco dokázat.
No zestárnul jsem , neboť před deseti léty by to mělo jiný průběh. Dnes se snažím být klidnější , už se nesnažím hovada předělávat. Asi i důsledek pobytu v kasárnách ve Vyškově , kde mnohdy tupost a blbost spolu s funkcí vítězila. Prostě jeden zamindrákovaný blb nám musel dokázat , že něco má, že něco byť před plotem , bez cedulky soukromý pozemek je přece jeho. Ještě nepochopil , že sebou si to nevezme a že život je o něčem jiném.
Krásný začátek pátečního rána.
MILDATRUCK